Rochňám se v sebelítosti jako prase v korytě. 

Se zavázanýma očima po hlavě skáču do hlubin svojí duše.

Dus dus - schod po schodu klesám k svému bahnitému nitru.

Plazím se po dně sebe samé, bloudím v rozlehlé prázdnotě, která se ve mně choulí, pro ozvěnu si nerozumím ani slovo...
Jsem kýčovitá hrdinka z dívčích románků počátku století již mrtvého - ta co si položí ruku na čelo, druhou bělostnou ručkou stiskne ňádra (chráníc svou počestnost), vykřikne "Ach!" a půvabně omdlí...

Jedinou drobnou vadou je, že mně na pomoc nepřiběhne urostlý spanilý velkotovárník, ale spíš horda smrdutých vilných bezdomovců.